To je ta hranice

Greenhorns

G#Někdy si namlouvám,Cmže vůbec nestárnu,
když ze zad Fm dolů dám svou vetchou Bmusárnu
pak přijde G#po špičkách ta chvíle Cm bytelná
u nohou Fmzabublá mi říčka BmKřemelná
a zas mám C#jehličí v podrážkách D#pohorků
nad sebou C#kočičí mám hřbety D#pahorků.
R:To je ta C#hranice,co vedla G#Šumavou,
Staňkovským Bmrybníkem i řekou FmMoravou.
Toje ta C#hranice,neklidných G#večerů
s padáčkydmi Bmsvětlic a smrtících Fmvýstřelů,
kde šance G#na úspěch nestála za D#grešli,
kde chybí C#pomníčky těm,kteří D#neprošli.
Žije až v Portlandu,paní,co ve vlaku
práškama uspala děti a v ruksaku
je nesla přes čáru,smrti a života,
kde šťatná hvězda jen mlhavě blikotá,
kde tuhnou sanice a tělo od trávy,
kde srdce v panice bubnuje do hlavy.
R:To je ten okamžik,kdy se čas zastaví,
jak vojín Barteček ve vlnách Moravy.
Když vítr zafičí shrnuju rukávy,
dál stezka v jehličí příběhy vypráví.
Na téhle hranici už vládne klid a mír
já držím v pravici ostnatej suvenýr.
Někdy si namlouvám,že vůbec nestárnu,
když ze zad dolů dám svou vetchou usárnu
pak se přiblíží ta chvíle bytelná
měsíc sem nahlíží,zvědavá lucerna.
Dám ruce pod hlavu a hlavu na ranec,
tak tudy odcházel Zdeněk,můj bratranec.
Je na Západ cesta dlouhá...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:19:26.105+00:00
Výsledky hledání: